26 Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,
27 takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek?
28 I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi!
29 Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?
30 Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby.
31 Copak si mí domácí museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad‘?
32 Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.