17 Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.
18 Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.
19 Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.
20 Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!
21 Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.
22 Lichotit totiž ani neumím – to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“