14 Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej.
15 Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk?
16 Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše?
17 Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem,
18 můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?
19 Pouč nás tedy, co mu máme říct – pro tmu si neumíme ani řeč připravit!
20 Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení?