1 Job na to Hospodinu řekl:
2 „Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly.
3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?‘ Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘
5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji.
6 Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“
7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.