2 „Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!
3 Byla by těžší, než je písek v moři – to proto slovy se téměř zalykám.
4 Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.
5 Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?
6 Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?
7 Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!
8 Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději –