16 Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky,
17 kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží.
18 Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘
19 vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete.
20 Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka.
21 Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty.
22 Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“