27 Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
28 Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím.
29 Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně?
30 I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,
31 stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný.
32 On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
33 Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil!